Šel jeden krajánek šumavskými lesy a nedaleko Kvildy slyšel usedavý pláč. Když se přiblížil, zjistil, že tam pláče malá víla s velikou amforou. Okolo sedělo několik skřítků a naštvaně krajánkovi vyprávěli, že víla má chránit pramen Vltavy, ale ten neteče. Všichni měli žízeň a byli unavení. Krajánek měl však za ušima – vzal amforu do ruky a zjistil, že v ní něco je. Pořádně ji vyklepal a vypadl kamínek, který prameni bránil vytrysknout. Od té doby teče řeka bez přerušení.